Search

Pohádkové poučení

Mám ráda pohádky. Pro jejich příběhy, dobré konce a připomínání důležitých hodnot.  Ale ještě nikdy mě nenapadlo podívat se na některou pohádku, respektive na jejich postavy, z úhlu pohledu různých druhů ega. Nedávno jsem z tohoto pohledu slyšela „rozpitvané“ jednotlivé postavy Krkonošských pohádek – večerníčkové příběhy vládce hor Krakonoše a jeho povedeného souseda Trautenberka, který by chtěl být velkým pánem, ale celé jeho panství tvoří chalupa, kousek lesa, pár luk a polí. Má tři poddané – Anče, Kubu a hajného. Zaujalo mě to.

Krakonoš jako ztělesnění zdravě sebevědomého člověka, který si je plně vědom své hodnoty, plně v souladu se svým já, který nemá potřebu nikomu nic dokazovat. Ale také si nenechá líbit, pokud mu někdo zasahuje do jeho svobody a práv a dokáže se ozvat.

Trautenberk svoji nejistotu, strach a pochyby schovává za masku nabubřelého arogantního chování, které ale uplatňuje jen tam, kde mu to „projde“, hlavně u svých poddaných a dokazuje si tak svoji domnělou moc.

Anče, Kuba a hajný – každý z nich je víc, než vlastním já veden různou mírou a intenzitou strachu a pochybností o svých schopnostech, které jim berou jejich vlastní volnost a svobodu, možnost rozhodovat se sám za sebe, podle své vnitřní autority a postavit se sám za sebe.

A to je dle mě důvod, proč je dobré poznávat víc sám sebe, svoje limity a reakce v různých situacích a pracovat s tím, co nás omezuje a bere nám radost a svobodu, abychom byli ve svých životech co nejvíc páni a co nejmíň sluhové.

 

Šárka Sonnková

 

 

Sdílejte

Další příspěvky

V čem je ten problém?

„Já nechápu, v čem pořád vidíš problém,“ přišlo mi do zprávy tři dny před jedním velkým setkáním, které jsem pomáhala organizovat.

Životní kyvadlo

Dnes mám takový zařizovací den. Ráno rychle do Kauflandu pro Ferdu, kterého hodím večer na znak. Tak říkám procesu v

,,Zůstaň zlatej“

Citát patřící čtrnáctiletému chlapci jménem Ponyboy z knihy The outsiders(1970). Ponyboy se dá popsat hodně způsoby. Chlapec, co vyrůstá bez rodičů,