Search

Když jsme se začaly trochu neplánovaně starat o zahradu, tak mi teprve v plné síle došlo spojení „zahrada mysli“. Projít kousek po kousku a vytrhat plevel. Nejdřív jsem začala hodně povrchově, než jsem pochopila, že pokud tu půdu pořádně nezkypřím a nezbavím všech kořenů, které jsou často velmi dlouhé a zapuštěné mnohem hlouběji, než by člověk vůbec očekával, tak je do týdne zpět všechno v plné síle. Taky je fajn vědět, kterou rostlinku nechat a které se zbavit, protože škodí. Může mít i svoje masky, které nějaký čas nedovolí nahlédnout, co se pod ní skrývá – ty její se jmenují mulčovací folie a kůra nebo zahradní štěrk. 😊 Ale ani tady žádná maska nedokáže maskovat spolehlivě a dlouhodobě, jednou se rozdrolí a rozpadne. Pokud se mi přestane líbit, jak ta moje zahrada vypadá, tak mi nebrání začít jinak a osázet ji úplně znovu a trpělivě čekat, než rozkvete.

I když mě vlastně jeden zásadní rozdíl napadá. Zahrada má jednu velkou výhodu. Pokud se o zahradu nechci nebo nemůžu starat, tak si ji jednoduše nepořídím. Nebo pravidelně platím nemalé částky někomu, kdo se postará za mě o to, aby byla krásná. Ale ani nejdražší kouč, psycholog nebo plná stěna certifikátů z prestižní škol a kurzů mi toto s mou myslí nezajistí. Pokud se do své zahrady nebudu pravidelně a trpělivě vracet a zkoumat poctivě každou rostlinkou své mysli a rozhodovat se, o které pečovat a nechat je růst a prospívat, tak si ani nemusím všimnout, že je plná plevele.

 

 

Šárka Sonnková

 

 

Sdílejte

Další příspěvky

V čem je ten problém?

„Já nechápu, v čem pořád vidíš problém,“ přišlo mi do zprávy tři dny před jedním velkým setkáním, které jsem pomáhala organizovat.

Životní kyvadlo

Dnes mám takový zařizovací den. Ráno rychle do Kauflandu pro Ferdu, kterého hodím večer na znak. Tak říkám procesu v

,,Zůstaň zlatej“

Citát patřící čtrnáctiletému chlapci jménem Ponyboy z knihy The outsiders(1970). Ponyboy se dá popsat hodně způsoby. Chlapec, co vyrůstá bez rodičů,