Search

Vždycky jsem obdivovala práci telefonistek a stále obdivuji. Lidí, kteří x – krát za den slyší NE. A někdy nejen NE, někdy daleko horší slova.

Můj táta si dokonce myslel, že ji dělá „spodina“ společnosti. Až jednou, když u mě přespal, nemohl usnout a našel na stole poznámky dívky, která tu práci měla ráda a psala zkušenosti, co jí ta práce dává z pohledu lidské bytosti.

Od té doby už můj táta nikdy nebyl na telefonu na tyto holky či kluky nemilý, jak bývával dřív. Byl nejlepší ve svém oboru v naší zemi, často v televizi, chytrý. Ale nežil bohužel život, jaký si přál z pohledu vztahů a sebe sama.

Málokdo chce dělat obchod… „Já nejsem obchodník“,…říká se…

Jenže není celý život obchod? Není celý život o tom, co bychom v životě chtěli mít a nemáme a na druhé straně o tom, co v životě máme a nechceme mít?

Umět získat a umět říci ne?

Kdyby to bylo snadné, všichni to zvládáme a nezajímá se společnost tak houfně o osobnostní růst, o různé praktiky od šamanství po psychoterapie.

A co když je nejhlubší terapie stát se obchodníkem či telefonistkou?

Stát se obchodníkem, aspoň na část života, je potkávání se se všemi odstíny naší bytosti.

Proč často k získání zákazníků nestačí nabitá odbornost v daném oboru a být chytrý? Možná proto, že nabitá odbornost nejsme až zase tolik my. My, v ryzí podstatě svléknutí do naha na strništi, máme srdce, emoce a část mysli, která ale často spíš tvoří naše druhé já.

Obchod je jednoduše na dřeň. Proto je to tak cenné umění.

 

 

Irena Vrbová

 

 

Sdílejte

Další příspěvky

V čem je ten problém?

„Já nechápu, v čem pořád vidíš problém,“ přišlo mi do zprávy tři dny před jedním velkým setkáním, které jsem pomáhala organizovat.

Životní kyvadlo

Dnes mám takový zařizovací den. Ráno rychle do Kauflandu pro Ferdu, kterého hodím večer na znak. Tak říkám procesu v

,,Zůstaň zlatej“

Citát patřící čtrnáctiletému chlapci jménem Ponyboy z knihy The outsiders(1970). Ponyboy se dá popsat hodně způsoby. Chlapec, co vyrůstá bez rodičů,