Život nebo životaběh, nedá se zastavit, vteřinová rafička pořád dělá bum, bum, bum.
Někdo žije jako by jel v korvetě tou nejvyšší rychlostí na buleváru v Los Angeles a zastavil až u poslední palmy. U té, za kterou je už jen poušť a nicota.
A co dál? Jaká je další destinace? Tibet? A co bude pak?
Na cestování je nejkrásnější, že může mít toliko cílů, svět je tak rozmanitý a pestrý. Tak jiný zde a tak jiný stovky kilometrů opodál. Ale daleko zajímavější jsou účely cestování.
Útěk? nebo Hledání sebe sama? Dvě věty a už jen ty jsou stovky kilometrů od sebe. Tedy ne těch pozemských, těch duchovních.
Taky se dá cestovat pro druhé. Třeba za nezisk organizaci nebo pro ty, kterým to budu po návratu vyprávět, ať už z jakéhokoli důvodu.
Takže ať je to, jak je. Cestování je ohromná škola. Může přinést mnoho certifikátů v podobě fotek na mé zdi v obýváku nebo taky ohromný „zářez“, pozitivní či negativní, v mé duši.
A pak přijde okamžik, kdy člověk pomyslně docestoval..
Ten okamžik se pozná tak, že člověk sedí na pláži, čumí do blba a už ho nenapadá další destinace…konečně je doma😊
Irena Vrbová