Včera jsem četla rozhovor na tohle téma. Závěr byl jasný – vždy je lepší, když firmu neřídí zakladatel/majitel, ale výkonný ředitel. Byly tam vyjmenovány plusy, minusy.
A ani nejde nesouhlasit s daným pohledem. Lidé, kteří mají svoji firmu a STEJNÉ ÚČELY jako autor, je dobré jít jeho cestou, předpokládám. Najmout si ředitele a pak firmu třeba i prodat.
Stejný cíl a jiné účely, mohou ale nastínit dvě naprosto různé cesty.
Je to jako když má dívka zkušenost s dvěma partnery. S oběma si řekli, že se milují a chtějí lásku. Jeden dával větší pozornost na aktivity, co spolu dělají. Začala s ním sportovat, chodit na golf, pohybovat se mezi jeho kamarády. Ale pořád jí něco chybí.
Druhý také dával pozornost na to, co spolu dělají, ale víc se jí ptal. Co baví ji, jak chce společný čas prožívat. Začali spolu chodit na procházky, na které předtím nachodil ani jeden z nich.
V prvním případě sice seděli vedle sebe, ale každý koukal jinam, nakonec koukali oba jedním směrem, ale tím, který byl chlapcův.
Ve druhém případě oba koukali stejným směrem, směrem, který vytvořili spolu. Byl jejich společný.
Ve firmě, kterou řídí majitel je také cíl majitele na dobrá ekonomická čísla, ale je zde i touha, aby jeho lidé cítili to, co on. Že ho ta firma baví. Že existuje kromě mozku, který dává dohromady ty čísla, i srdce, které dává dohromady prostředí.
Minulý týden mi jeden můj klient říká: „Byl jsem ve výrobě a když vidím, jak je to baví, mohu jít rovnou do kanceláře. To je prostě super…“
Za mě je skvělé mít jasno, proč firmu buduji. Já osobně ji buduji pro sebe a své lidi. Nikoli s cílem, že ji jednou prodám. Není na prodej, ta cena, kterou má, se nedá vyčíslit penězi. A hodnota mých lidí pro mě a pro ně navzájem je velmi vysoká.
Irena Vrbová
