Jistota je velice zajímavé slovo, je vyslovováno v mnoha situacích. Hodně často v situaci, kdy si člověk hledá práci nebo by rád současnou změnil a řekne: „Musím dělat tuto práci, potřebuji jistotu. Ale daleko víc by mě bavilo mít vlastní kavárnu nebo by mě bavila tamhleta práce, ale tam je mzda složená z provizí…“.
A o čem vlastně v té chvíli mluvíme? Co to jistota je? Když jsem se zamyslela, jakou já kdy měla jistotu, tak jedna mě napadla. Když jsem jako dítě řekla jedno konkrétní sprosté slovo, tak jsem měla jistotu, že má máma vystartuje a dá mi facku. To byla naprostá, bezpochybná jistota.
Jistota je stav mysli, který si vytváříme. Jen někdy to necháme na někom jiném a ani nevíme, že ten náš stav mysli je jen domněnka, že druhý nám ji dá.
Mně tuto jistotu taky vytvářela máma. Ano, hlavní příčina byla v tom slově a jeho vyřčení, tedy u mě, ale jistotu facky už zařídila máma. A ten stav mysli vyvolalo to, že se to naprosto vždy, s časovou přesností stalo.
Znamená to, že si jistotu můžeme vytvořit sami? Ano, jen to někdy vzdáme a necháme to na druhých, aby nám ji vytvořili.. Pak se může během jednoho stát tohle:
Bavím se s kamarádem, který mi řekne: „Hele, pracuji u této firmy, ale bavilo by mě úplně něco jiného, ale zde mám jistotu, že každý měsíc zaplatím hypotéku.“ A náhodně večer sedím s majitelem té firmy a on říká: „Hele, tento rok je náročný, mám měsíce, kdy ještě týden před výplatama mám na účtu 5000…“
A já si tak říkám, co by to udělalo s tím kamarádem, kdyby se tohle dozvěděl? Možná by ho to hodně rozhodilo a znejistělo.
Není lepší si vytvořit jistotu v sobě? Jak?
Přesně tak jako já tehdy s tím kouzelným slůvkem. Stačilo ho říct a šup, jistota facky byla tady.
Pokud si z provizního platu chci udělat jistotu, určitě předtím také jsou akce a kroky, co mi tu jistotu vytvoří. A pak záleží, zda do nich chci jít. Zda je znám. Zda je touha mít, co bych chtěl, větší, než má pohodlnost nebo strach.
Vždy, když děláme ty správné činnosti, ze správného postoje, tak nás dovedou k tomu, co si přejeme.
Vždy, když upřímně a opravdově ze srdce chceme…
Irena Vrbová
