Search

Osobnostní rozvoj v praxi

„Ahoj, tak co zakázky, co lidi potřebujou nutně do konce roku, jsi spocená až na kotnících?“

…utahuju si z kamarádky restaurátorky na volné noze a mámy od školkové holčičky.

„No, jako mám toho kopici, ale nedělám si s tím starosti – víš co, to je osobnostní růst :D“

Tak to mě rozesmálo a vrhlo do myšlenek, že tohle je pro mě hrdina osobnostního růstu všedního dne! 😊 Jsou lidi, co si o tom přečetli spoustu knížek, odmeditovali hodiny a hodiny… a jí se jen tak podařilo naučit se nedělat si starosti.

Tak třeba já jsem to třeba studovala, ale hned bych k ní šla do učení 😊

A přidává se k nám druhá kamarádka, máma od třech dětí, tvrdě pracující a skvělá archeoložka:

„Moje hlava už byla plná sr…. natolik, že jí každej den ještě za tmy venčím dlouze v lese…blázen, řekli by :D“

Blázen? Ani náhodou, další praktik osobnostního růstu, samouk dalo by se říct.

A možná o tom to celé je, být samouk. Učit se sám o sobě, co ještě zvládnu a co ne, co mi dělá dobře a co ne. Naučit sám sebe dávat si to, co potřebuji a rozpoznat chvíle kdy to potřebuji. Osobnostní rozvoj je o sobě, takže vše, co k němu potřebuji bych měla najít u sebe a ve svém životě…třeba i v lese po tmě.

Markéta Viehmannová

Sdílejte

Další příspěvky

V čem je ten problém?

„Já nechápu, v čem pořád vidíš problém,“ přišlo mi do zprávy tři dny před jedním velkým setkáním, které jsem pomáhala organizovat.

Životní kyvadlo

Dnes mám takový zařizovací den. Ráno rychle do Kauflandu pro Ferdu, kterého hodím večer na znak. Tak říkám procesu v

,,Zůstaň zlatej“

Citát patřící čtrnáctiletému chlapci jménem Ponyboy z knihy The outsiders(1970). Ponyboy se dá popsat hodně způsoby. Chlapec, co vyrůstá bez rodičů,