Když jsem byla malá, moc jsem chtěla džíny. Tehdy se daly koupit jen v Tuzexu😊A pak přišel do ČR Levi Strauss a máma mi tam koupila mikinu. Minulý týden jsem si tam po 30 letech koupila znovu mikinu, to místo vysílá stále stejnou energii. Stejné pocity.
Levi Strauss…firma, která funguje od roku 1853.
Tolik let a pořád je z ní „cítit“ něco charismatického…dávného…že by zachování ducha?
Tolik podnikatelů neví, co s firmou na sklonku stáří. Člověk si přečte tolik pouček na internetu. Zda předat dětem, zda najít výkonného ředitele, zda založit investiční fondy…zda zařídit, aby BYZNYS šel dál?
Jenže byla firma založena jen pro byznys? Druhotně všechny. Apriori bývá ale víc důvodů. Všechny se dají schovat do dvou škatulek. Srdce nebo peníze.
Tak jako v každém vyvolá chemii lásky jiná žena či muž, tak v každém podnikateli zahoří srdce pro něco jiného. A nejen oborově, i fungováním…vnitřní atmosférou své firmy.
„Nemohu svoji manželku přenechat jinému, ale možná si ji někdo jiný po mé smrti najde. Možná někdo, koho bych nečekal, že může přijít. Netuším, jak bude vypadat, co bude jíst, ale bude mít „něco“, co mám já. Něco vnitřně skrytého, zvenku pocitově zachytitelného.“
Jen ten může řídit firmu srdcaře. Jen ten a nikdo jiný. Jen pro něj se tato firma může stát také životní cestou, láskou.
Většina potomků podnikatelů svoji životní cestu kvůli úspěšnému tatínkovi odhodí a dláždí dál kostky jeho cesty.
Dlouho hledaný výkonný ředitel má většinou srdce úplně jinde a má snahu firmu povznést finančně.
Ne každý má štěstí jako Levi…někdy je nejlepší řešení firmu zavřít. A vědět, KDY ji zavřít.
Na každém konci je krásné, že něco nového začíná….
Mnoho českých podnikatelů první vlny podnikatelů od 1989 zůstalo ve svém „konci“ uvězněno.
Některé firmy jsou zrozeny pro životní příběh jen jednoho srdíčka.
Irena Vrbová
