Search

Alternativní výchova v Čechách

Patřím mezi Husákovy děti. Přímo Gustav Husák mě nevychoval, ale základ výchovy mám asi podobný jako všichni z té doby. Výchova měla svůj standard, asi podobný jako když jste v 70. letech navštívili Prahu. Její domy působily jednotnou barvou.

Nedávno jsem zaslechla rozhovor dvou maminek. Jedna říká: „A Ty vnímáš současnou výchovu jak?“ A druhá odpovídá: “Já vychovávám alternativně, dokud se nevzteknu…“ 🙂

Tatínek z našeho zájmového kroužku pro děti nikdy na své dítě nezakřičel a nevztáhl ruku, protože používá metody výchovy na Novém Zélandu, kde strávil dvě léta….

Ráno nemohu jezdit do práce mezi 7.45 a 8.00. Ve vedlejší ulici vzniká dopravní kolaps. Mámy na plný úvazek (to jediné za pana Husáka nebylo :-)), dovážejí svá dítka do školy a musí co nejblíže ke vchodu školy. Tudíž tam v tu dobu zastaví stovka aut a probíhá loučení, jako když jsme my odjížděli na celé prázdniny z domu.

Letos první mužský pár adoptoval v ČR dítě. Bydlí v Nizozemí, aby mohli žít bez útoků okolí. V ČR by do toho znovu nešli, bylo to až moc nepochopení ze strany okolí.

Rodiče už dál nemohou unést systém školství v ČR a v rámci pracovního poměru máma na HPP zakládají nové soukromé školy.

Tak nějak vypadá současný ne svět, ale Česká republika. V Nepálu má máma dětí dvanáct, protože počítá s úmrtností a nějaké to dítko do dospělosti vychovat chce.

Chceme vychovávat jinak. Chceme daleko více pochopit své děti. Chceme jim dát, co nejméně zátěže do života ve formě „traumat“ z dětství. Nejlépe žádná. Jde to?

Určitě jde, všechno jde. Záleží jak? Milujeme své děti méně než rodiče Husákových dětí? Bojíme se o své děti méně? Kdo se o své dítě nebojí? Nikdo? Pak to opravdu jde jen do určité míry. Do míry hranic našich strachů, do míry umění své dítě „vypustit“ do života a nepáchat na něm dobro.

 

Irena Vrbová

 

Sdílejte

Další příspěvky

V čem je ten problém?

„Já nechápu, v čem pořád vidíš problém,“ přišlo mi do zprávy tři dny před jedním velkým setkáním, které jsem pomáhala organizovat.

Životní kyvadlo

Dnes mám takový zařizovací den. Ráno rychle do Kauflandu pro Ferdu, kterého hodím večer na znak. Tak říkám procesu v

,,Zůstaň zlatej“

Citát patřící čtrnáctiletému chlapci jménem Ponyboy z knihy The outsiders(1970). Ponyboy se dá popsat hodně způsoby. Chlapec, co vyrůstá bez rodičů,