Search

Vztah beze slov

Věci se stávají. Tohle se stalo v únoru 2018. Tehdy se zrodil můj jediný vztah beze slov.

Setkaly jsme se tehdy náhodně, i když za tou náhodou stojí v pozadí moje kamarádka. Když jsem se na ni poprvé podívala, cítila jsem staletí za námi. Proč? Kdy? Nač?

Nemělo smysl se na něco ptát. Některé otázky v životě nemají odpovědi. A kam by mě vůbec domnělé odpovědi zavedly…? Nevím.

Čas s ní byl tady a teď. Tak silné pouto a přátelství po prvním setkání. Každé setkání bylo takové. I když jich nebylo/není moc. Každé setkání vyplnila energie na přežití dalších týdnů, let. A přišla slova.

Jako bychom měly každá vysílačku a každá jinou frekvenci. Nešlo to.

Duše splynuly, srdce splynula, emoce splynuly…slova se neprotnula…

Jakou mají důležitost? Jak moc je potřebuji? Dokážu žít vztah beze slov…?

Co existuje beze slov, existuje v tichosti v nás bez ohledu na místo, kde právě jsme…

 

 

Irena Vrbová

 

 

Sdílejte

Další příspěvky

V čem je ten problém?

„Já nechápu, v čem pořád vidíš problém,“ přišlo mi do zprávy tři dny před jedním velkým setkáním, které jsem pomáhala organizovat.

Životní kyvadlo

Dnes mám takový zařizovací den. Ráno rychle do Kauflandu pro Ferdu, kterého hodím večer na znak. Tak říkám procesu v

,,Zůstaň zlatej“

Citát patřící čtrnáctiletému chlapci jménem Ponyboy z knihy The outsiders(1970). Ponyboy se dá popsat hodně způsoby. Chlapec, co vyrůstá bez rodičů,