Search

V krátkém čase jsem už podruhé narazila na nápis, který byl napsán na zdech židovského ghetta ve Varšavě těsně před tím, než ho Němci v květnu 1943 zcela vyhladili. K vyhlazení došlo poté, co se část obyvatel ghetta pokusila vzepřít a s nedostatečnou výzbrojí vzdorovala vojákům déle než měsíc. Ten nápis zněl: „Věřím ve slunce, i když nesvítí. Věřím v lásku, i když ji necítím. Věřím v Boha, i když mlčí.“ Autor psal o víře, přestože zažíval naprostý opak. Víra byla často to jediné, co pomáhalo lidem v tak šílených podmínkách přežít. Víra a respekt k životu a jeho smyslu.

V tak vážné situaci, myslím, nejsme, ale i tak všichni zažíváme mimořádný stav. Stav, který den za dnem prověřuje naši víru. Stav, který ohrožuje všechny naše jistoty, o které jsme se doposud opírali. A naší novou jistotou se stává změna. Změna, na kterou jsme nuceni reagovat a přizpůsobovat se jí. Smekám před všemi lékaři, sestrami, hasiči, těmi, kdo jsou každodenně za pulty obchodů a řadou dalších. Obdivuji každý projev vzájemné pomoci, solidarity i kreativity, kterou se lidé vyrovnávají a „perou“ se současnou situací. Stovky a tisíce dobrovolníků, kteří se znovu spojili jako už mnohokrát před tím, aby společně tuto situaci zvládli.

Víra je a bude naší holí, o kterou se můžeme opřít na cestě tunelem, který i když bude sebedelší jednou skončí a světlo na jeho konci opět zazáří. Víra směřuje naše myšlenky a ty formují naše činy a je jen na nás, jaké budou.

 

 

Šárka Sonnková

 

 

Sdílejte

Další příspěvky

V čem je ten problém?

„Já nechápu, v čem pořád vidíš problém,“ přišlo mi do zprávy tři dny před jedním velkým setkáním, které jsem pomáhala organizovat.

Životní kyvadlo

Dnes mám takový zařizovací den. Ráno rychle do Kauflandu pro Ferdu, kterého hodím večer na znak. Tak říkám procesu v

,,Zůstaň zlatej“

Citát patřící čtrnáctiletému chlapci jménem Ponyboy z knihy The outsiders(1970). Ponyboy se dá popsat hodně způsoby. Chlapec, co vyrůstá bez rodičů,