Už delší dobu bylo cítit, že něco přijde. „Viselo to ve vzduchu.“ A nebylo to jen jaro. Volali jsme po zastavení a klidu a dostali jsme ho. Dostali jsme dar. Dar, se kterým si teď možná všichni nedokážeme poradit. Možná ho i odmítáme. Ale takové už dary jsou. Ne vždy dostaneme přesně to, co jsme si přáli. Nemáme to pod kontrolou a my přece tak rádi věci řídíme.
Dnešní situace je někdy přirovnávaná k válce. V tak závažné situaci myslím nejsme. Vnímám to spíše jako transformaci. Nic už nebude stejné jako dřív. Ano. Doba je těžká a zcela jistě ještě hodně těžká bude. Především z ekonomického hlediska. Ale to těžké doby prověřují charakter. Stejně, jako dobré námořníky prověřují především bouře, ne klidná moře. Dobré vůdce to, jak jsou schopni zaujmout pro své cíle v dobách horších, ne v dobách prosperity.
Když se ale dívám na to, co se mezi lidmi teď děje, věřím, že to s námi (Čechy) není tak zcela ztracené. Věřím, že v sobě dokážeme ten smysl pro humor, obrovskou vynalézavost a kreativitu udržet a rozvíjet i nadále a využít ji k něčemu dobrému. Věřím, že ohromná podpora, obětavost a láska nezmizí, ale bude růst. Věřím, že si více a více lidí uvědomí, jak moc je důležité pracovat sám se sebou a na sobě. Věřím ve vyšší moudrost a to, že tato situace nepřišla proto, aby nás zlomila, ale posílila a naučila jít dál, i když možná jinou cestou.
Šárka Sonnková
