Na co má člověk čekat pro blaho ze smutku svého i jiných.
Moudro člověka se vytrácí. Společnost mu nastolila stopu.
Stopař teď bloudí v nevědomí svého života, tápe, nepoznává otisky vtisknuté do doby poznání, ztrácí se v minulosti, kde jednodušší vše bylo.
Otisk zanechala zvěř, kterou mohl stopovat a naplnit tak svá obydlí, sny, i rodinu….
Dnes?
Otisk zanechává jen rychlá doba, kde prašná cesta ztrácí svou cenu.
Julie Vokůrková
„Já nechápu, v čem pořád vidíš problém,“ přišlo mi do zprávy tři dny před jedním velkým setkáním, které jsem pomáhala organizovat.
Dnes mám takový zařizovací den. Ráno rychle do Kauflandu pro Ferdu, kterého hodím večer na znak. Tak říkám procesu v
Citát patřící čtrnáctiletému chlapci jménem Ponyboy z knihy The outsiders(1970). Ponyboy se dá popsat hodně způsoby. Chlapec, co vyrůstá bez rodičů,
Když jsem byla „malá“, chtěla jsem žít věci, které byly pro mé rodiče až moc náročné pro kořenový strach každého