Tak včera konečně vysvitlo slunce naplno. A odpoledne mi volá kamarádka, zda bych s ní nešla koupit trekovky na letní putování po horách. Jdu….
Přijdeme do obchodu a tak jak každý je postižený svým oborem, jsem i já. Kdo prodává boty, čumí lidem na nohy. Já celoživotně pracuji s lidmi a tak koukám na lidská srdce téměř všude, kam vlezu. Obchod je rozsáhlý, kamarádka vybírá ve vystavených kusech a já jsem si kecla na zadek na dřevěný špalek a začala sledovat vše kolem. Na place máme 3 prodavače. I tak se s nimi spojit je malinkato nadlidský výkon. Nicméně jeden fakt podává dvoje boty na zkoušku.
Takže pro mě takové zatím nůůůďo. Zkoušíme, nic se neděje.
Hmm, najednou se zavlnil prostor, jako by do něj vstoupila větší dynamika. Otočím se a u mé kamarádky stojí čtvrtá prodavačka. Zaujalo mě, jak je milá a pomocná. Nakonec se nám věnujeme celou dobu. Mezitím vyřídí další tři zákazníky. My jsme nejnáročnější, kamarádka zkouší a vybírá dlouho.
Posunuji ten dřevěný špalek víc k nim. Nevím, něco mě táhne blíž. Většinou to bývá laskavost lidí. Ta paní je magnetem. Nicméně…má jasný a silný přízvuk.
Je i vtipná. Když platím, nabízí mi tašku: „Chcete větší nebo menší?“
„No, to je snad jedno, aby se to tam vlezlo, nebo?“
„No, kdybyste kamarádce chtěla dnes ještě něco koupit, tak ať se vám to vleze“
No vtipné a milé, ale při ceně bot za 5tis. volím rozhodně menší tašku. Ať se tam fakt už dnes nic nevleze
Nastoupíme do tramvaje. Ha, sice dopravní špička, ale jsou volná místa. Tak zase kecnu na zadek a za mnou se ozve:
„Včera měl vnuk brigádu v parku, sbírali odpadky. Měli by to dělat Ukrajinci, chamrať jedna.“
Tak tohle není laskavost, která by mě přitahovala, magnet se otočil na protipól. Naštěstí mě zachraňuje bezdomovec.
„Ježiš, ten chlap smrdí, Maruško, pojď si sednout dopředu,“ utrousí paní.
A tak mi den zpříjemnila ukrajinská prodavačka a český bezdomovec. A nikdy nezapomenu na arménského slepého dědu, který mi jednou řekl:
„Hele, v každém lese jsou křivé stromky a rovné stromky.“
Irena Vrbová
