Search

Hrdost na to, co umím, by neměla být nahrazena hrdostí na to, co mám.

Jsem na sebe hrdý, protože:

 

Kamkoli vejdu, rozesměju okolí…

Jsem ředitelem úspěšné firmy…

Když udělám chybu, dokážu ji přiznat…

Byl jsem na vrcholu K2…

Chovám se láskyplně k rodičům a nesnažím se je hodnotit…

Mám titul před jménem i za jménem…

Vím, jak sama sobě udělat radost, třeba i drobností…

Mám barák za Prahou za 7 miliónů…

Umím být vděčná za to, co jsem prožila (dnes, minulý týden, před rokem)…

Jezdím ve Ferrari…

Dokážu si zorganizovat svůj čas tak, že nebývám ve stresu…

Nejezdím už roky metrem…

Chválím své kolegy, protože mě těší, když se jim něco povede…

 

A co vy? Jste hrdí na to, co máte nebo na to co umíte? Umíte to rozeznat?

Proč je dobré to vědět? To, co máme, může jednou zmizet, co poté v našem živote zůstane? Prázdno nebo velký pilíř, který nás podrží a tím pilířem jsme my sami, ve své „nahotě“.

 

Irena Vrbová

 

Sdílejte

Další příspěvky

V čem je ten problém?

„Já nechápu, v čem pořád vidíš problém,“ přišlo mi do zprávy tři dny před jedním velkým setkáním, které jsem pomáhala organizovat.

Životní kyvadlo

Dnes mám takový zařizovací den. Ráno rychle do Kauflandu pro Ferdu, kterého hodím večer na znak. Tak říkám procesu v

,,Zůstaň zlatej“

Citát patřící čtrnáctiletému chlapci jménem Ponyboy z knihy The outsiders(1970). Ponyboy se dá popsat hodně způsoby. Chlapec, co vyrůstá bez rodičů,