Pět minut po podpisu spolupráce s námi povídá: „Nechci na semináři sedět s někým, kdo má ve firmě jen tři lidi.„
On jich měl 350. Tato věta mi vzala pozornost. Jako když běžíte očima krajinou a najednou vám něco sebere pozornost, něco je jinak.
Po semináři za mnou přišel: „Myslíte, že byste se mi mohla věnovat? Intenzivně?“
Měl za sebou tři roky, kdy svěřil svoji firmu výkonnému řediteli se zkušeností řízení 600 lidí. Nicméně z prostředí korporátu, kde těch 600 lidí byla jen součást dalších 3tis. lidí. A to bohužel není zárukou mnohého. Firmu mu, co se týká lidí, narušil, morálku snížil. Mnoho srdcařů dalo výpověď.
Vyrazili jsme na cestu trnitou, ale nádhernou z hlediska toho, kam jsme šli.
„Chci, aby moji lidé měli firmu rádi tak jako dřív…abych pod ni mohl vytesat znovu svůj podpis.“
Ne nadarmo se říká, že když se nám stane něco silného citově, tak naše zjihlost nás dostane nejblíže sama k sobě. Ozve se srdce. To srdce vědělo, že bez lidí to nejde. A jeho srdce vědělo víc, ne že to jen bez nich nejde, ale že chce, aby měli firmu rádi téměř jako on. Chtěl jim dát ten pocit z firmy, který míval dřív on. Že ho práce baví, dává mu smysl, těší se do ní.
Vyrazili jsme a bylo to velmi naplňující a vlastně i tvořivé. Tvořili jsme svět. Jeho…jejich …
A pak se to stalo. Zjihlost se zacelila. Čas ji odvál.
Říká se, že člověku chodí do života žolíci. A ten žolík je možnost najít víc sebe sama. Někdy bez povšimnutí jdeme dál.
On si ho všiml, ale asi nevěděl, kým je. Podvědomě ano, vědomě ne.
Po 5 měsících se vrátila motivace ega. Běh za velikostí firmy.
Jednou mi řekl, že chce „něco“ dokázat, ale co je tím „něčím“?
Všichni v sobě máme motivaci srdce i ega. A víme, co je co?
Mezi skutečně úspěšnými lidmi a jen úspěšnými je rozdíl. V etice a moudrosti. Ti jen úspěšní potřebují za každou cenu vylézt na vysoký kopec, kde budou vidět. Ti skutečně úspěšní ví, že opravdový úspěch je spojený s lidským štěstím. Vědí, kdy změnit směr, kdy něco „pustit“, záleží jim na lidech.
Vybudoval něco neskutečného z hlediska velikosti. Jen ta velikost zůstala prázdná a vál v ní chladivý vítr…. Zatím. Třeba se jednou objeví nový žolík…
Irena Vrbová
