Kolik je mi let…?
Tak málo, abych nepřestávala si hrát
Tak moc, abych se dokázala moudře smát
Tak málo, abych nepřestala lidem věřiti
Tak moc, abych uměla i velký hřích odpustiti
Tak málo, abych vnímala srdce svého hlas
Tak moc, abych dokázala milovat všechny z vás
A co je mezi tím? No přece život sám. Živote dej mi tolik bolesti, slz, strachu, vzteku, odvahy, smutku, abych mohla přejít most z jednoho břehu na druhý. Jsem na cestě…jednoho života…
Irena Vrbová
„Já nechápu, v čem pořád vidíš problém,“ přišlo mi do zprávy tři dny před jedním velkým setkáním, které jsem pomáhala organizovat.
Dnes mám takový zařizovací den. Ráno rychle do Kauflandu pro Ferdu, kterého hodím večer na znak. Tak říkám procesu v
Citát patřící čtrnáctiletému chlapci jménem Ponyboy z knihy The outsiders(1970). Ponyboy se dá popsat hodně způsoby. Chlapec, co vyrůstá bez rodičů,
Když jsem byla „malá“, chtěla jsem žít věci, které byly pro mé rodiče až moc náročné pro kořenový strach každého