Search

Léto s rajčetem :)

„Jak se má rajčák?“

„Jo, dobrý, minulý víkend jsem ho vzala s sebou na chalupu a už začíná červenat 😊.“

 

Letošního léta častý začátek konverzace s mou kamarádkou… „Rajčáka“ (neboli keříčkové cherry rajče) dostala jako dárek. No, na začátku to byl spíš danajský dar… Rajče je totiž náročné na pozornost, je třeba ho zalévat každý den. A pro člověka, který je tak společenský a aktivní, jako moje kamarádka, znamenalo před létem rozhodnutí mezi smrtí nevinného rajčete a smrtí „nudou“ v pražském bytě.

Naštěstí, našla třetí cestu, začala brát rajče všude s sebou. A tak se podíval do jižních Čech, stanoval u přehrady, trénoval s námi divadelní představení… a obecně se stal v kolektivu oblíbeným 😊

Někdo by si mohl klepat na čelo (a určitě to tak i často bylo), jaký význam má se pachtit kvůli takové hlouposti a zbytečně si přidělávat starosti. A kvůli čemu vlastně? Kvůli dvaceti malým rajčátkům? Nesmysl…

A měli by pravdu, kvůli tomu by to určitě za to nestálo. Nicméně je spousta věcí, které člověk nedělá kvůli výsledku, který je viditelný a měřitelný. Jsou to věci, u kterých se vás lidi ptají, zda vám to stojí za to, když z toho nic nemáte…

A ono stojí, protože víte, že je vám přitom prostě jen fajn. Že je prima vzít klidně i rajče na výlet, když to udělá radost vám nebo tím třeba někoho rozesmějete. 😊

 

 

Markéta Viehmannová

 

 

Sdílejte

Další příspěvky

V čem je ten problém?

„Já nechápu, v čem pořád vidíš problém,“ přišlo mi do zprávy tři dny před jedním velkým setkáním, které jsem pomáhala organizovat.

Životní kyvadlo

Dnes mám takový zařizovací den. Ráno rychle do Kauflandu pro Ferdu, kterého hodím večer na znak. Tak říkám procesu v

,,Zůstaň zlatej“

Citát patřící čtrnáctiletému chlapci jménem Ponyboy z knihy The outsiders(1970). Ponyboy se dá popsat hodně způsoby. Chlapec, co vyrůstá bez rodičů,