Když jsem se před několika lety narychlo stěhovala, našla jsem si byt, který mi v poslední době přestává vyhovovat. Rozhodla jsem se hledat něco jiného i za cenu, že nájem bude vyšší. Můžu to nazvat různě – spontánní nápad, intuice, rozhodnutí srdce. Zpočátku jsem byla nadšená, protože když jsem začala hledat, tak bylo najednou všude spousta zajímavých bytů. Domluvila jsem si několik prohlídek a těšila se na nové bydlení.
Po pár prohlídkách jsem výběr zúžila na několik bytů. Všechny jsou pěkné, splňují v zásadě moje představy a požadavky, které jsem na byt měla, ale každý vyhrává v něčem jiném. Má svoji přednost, ale všechny mají i svoji slabinu. A do rozhodování se začal zapojovat rozum, ale co hůř, o slovo se začalo hlásit ego v podobě negativních myšlenek.
Nějakou chvíli mně trvalo, než mi došlo, s kým mám tu čest, protože dokáže být velmi přesvědčivé a navíc přece myslí na vaše dobro. Myšlenky typu: „To jako chceš měnit byt v této době, která je tak nejistá?“ „Co když nebudeš mít za chvíli co jíst?“ „Co když nebudeš za chvíli schopná platit nájem?“ „Není lepší pěkně zůstat tam, kde to máš jisté“? a tak podobně. Před lety mě taková situace dokázala paralyzovat na několik dnů a vlastně se to i dělo, když jsem kupovala byt a zařizovala hypotéku. Dnes jsem to více dokázala pozorovat ze strany nezávislého pozorovatele, vyříkali jsme si to, poslala jsem ho pryč a budu se stěhovat.
Tím nechci říct, že by se měl člověk pouštět úplně do všeho. Toto je malé rozhodnutí, v zásadních věcech je to rozhodně mnohem složitější. Každý z nás by se měl učit rozpoznat svoji intuici i svůj strach a nikdy nedovolit strachu rozhodovat o svoji budoucnosti.
Šárka Sonnková
