Hodně je tato věta vidět, slyšet.
A znamená to, že nejsou vůbec lidé, kteří chtějí pracovat? Neznamená. Je to jen věta extrému, který vyvolává pocit, že cokoli spojeného s hledáním nemá smysl.
Jací jsou lidé na současném trhu práce? Tento týden jsem měla pohovor s mladíkem, kterému je dvacet roků. Vypadal starší, na dvacet pět. Ale i tak, pořád je to velice mladý člověk. Vyšli jsme schody do mé kanceláře a já mu ukázala, kde budeme sedět, kde bude sedět on a kde já. A najednou cítím, že on si nesedá. Přichází hlas v mé hlavě: „Neříkej mi, že on čeká, až si sednu já…“ Pro upřesnění jsem žena. Chvíli ještě stojím a pak si sedám a on usedá vzápětí. Nedá mi to: „Vy jste čekal, až si sednu já?“ A on odpovídá: „Ano, je to zdvořilé“.
Nejenže je to zdvořilé. Kdo viděl známý seriál F. L. Věk tak ví, že tam si Radoslav Brzobohatý, který ztvárnil hlavní roli, nikdy nesedl dříve než přítomné ženy.
Ten hoch hledá práci, už našel, tento týden, u nás. I takový je současný trh práce. Kdo znáte muže, který usedá ve společnosti po ženě? Mnozí chodí na kurzy etikety, ale kdo to dělá?
Nechci tímto článkem upoutat pozornost na druhý extrém, ten mladík je výjimečný, svým způsobem.
Jak mi jednou řekl jeden Armén: „V každém lese jsou rovné stromky a křivé stromky.“ A takový je i trh práce a ano jsou pryč léta, kdy ve třídách bylo 40 dětí. Kdo hledá a věří, najde. A kdo chce mladé pochopit, pochopí.
Irena Vrbová
