Loni na Vánoce jsem jako obvykle dostala od Ježíška dárky. Ježíškovi už pár let nepíši a nedávám svoje přání za okno 🙂 Spíš se nechávám překvapit, co vymyslí on a zda vyhodnotí, že si něco zasloužím 🙂 Tentokrát mě překvapil moc a to tím, že dárky byly v podstatě všechny od malých českých výrobců.
Co k tomu Ježíška vedlo, těžko říci. Možná jsem ho nevědomky vedla já, protože malým českým firmám založeným na tradici, fandím. A ne nadarmo se říká – čemu věnuješ svou pozornost, o čem mluvíš, na co myslíš, to si do života přitahuješ…
Nejsem žádný přehnaný český patriot, byť mám svoji zemi neskutečně ráda. Ale musím přiznat, že malé české firmy jsou pro mě symbolem vlastní cesty. Cesty jít do neznáma a převzít na svojí cestě za vše, co potkám, zodpovědnost.
A tak mám nové boty. Tyto mé nové boty šilo dvanáct ševců ve Zlíně. Jsou z pravé modré kůže, mají červené tkaničky, mají červené šití, bílý jazyk…mám na nich své iniciály…mám k nim vak… mám k nim mapu, kam si mohu zaznamenat všechny cesty, které v nich po světě podniknu. Dodají mi odvahu, aby se v mém životě mohly dít nadále zázraky. A to jen proto, že s tímto záměrem byly šité a s láskou vyrobené.
Zrodil se nový Baťa 🙂 A nejen on. Boty byly jen jedním dárkem. Věřím, že je to důkazem našeho návratu k sobě samým. Hledání své cesty a seberealizace. A pokud na ni potkáme strach, a to potkáme, tak už teď víme, že nejsme sami. A někdy i malinká podpora dokáže přemoci velký strach. A já bych tímto úryvkem chtěla podpořit všechny ty, kdo na své cestě jsou! Mají můj obdiv!
Irena Vrbová
