Search

Není všechno zlato, co se třpytí

Nedávno jsem koupila sto let starý dům a zamilovala se do něj, tudíž jiná možnost než rekonstrukce možná nebyla. Švagr je velmi šikovný a právě v daném roce i podobnou rekonstrukci prováděl. Nabídl se nám. Chvála Bohu, rodina, tomu mohu věřit. A hlavně rodina mě neokrade.

Trvalo dalšího třičtvrtě roku, kdy se rodil projekt. Švagr s námi byl v kontaktu a představil nám i svoji spolupracovnici, která mu na stavbách dělá dozor. Paní byla taková čupr babka, chytrá, sportovní typ, příjemná. Vše vypadalo velmi slibně.

A pak přišel zlom. Paní spočítala rekonstrukci. Cena byla odpovídající, spíš vyšší a byl čas najít způsob, jak to celé udělat. A BUM, přišel mi mail, že paní navrhuje zbourání a už nám domluvila schůzku u lidí, co starý dům loni na její doporučení také zbourali, protože měli rozum. Začala jsem cítit, jak moji intuici začíná drtit rozum někoho, kdo má odbornost. Na větu, že už jsem za projekt dala 200tis, mávla rukou a nic neřekla.

Seděla jsem chvíli ve své židli a najednou to přišlo – DOST.

Stopla jsem komunikaci a o víkendu se vydala za švagrem. Člověk, který se rok na naši stavbu připravoval a neviděl problém, byl jako pytel strachu. Bože, kdo mu tohle způsobil?

Vzpomněla jsem si, jak o paní na začátku mluvil: „Je skvělá, ona vždy má řešení, se vším nám poradí, má ohromné zkušenosti. Vůbec nevím, co budu dělat, až odejde do důchodu.“

Hmm, že by paní byla skvělá jen když ji někdo na slovo poslouchá, neodporuje jí? Předává mu zkušenosti nebo ho vede k závislosti na své odbornosti, tedy formě ega?

On je hodný, šikovný, potřebuje se učit, je pravdou, že ona je pro něj skvělá. Teď ano.

Ale pro mě, pro klienta?

Během dalších dvou týdnů jsem potkala další dva stavaře: „Nebourejte to, jděte za svým snem. Tohle zbourat a postavit nový dům nebude levnější, ta demolice by stála v tomto případě moc peněz a dům je v hezkém stavu.“

Uběhl další měsíc. A mně nějak došlo, jak se lidé fakt potkávají, jak se potkat mají. Švagr má s touto paní zřejmě spolupracovat po nějakou dobu. A já nemám důvěru a svoji ostražitost snižovat, když mi někdo někoho doporučí. On nejsem já.

A nakonec přišla faktura. Paní mi za spočítání rozpočtu vystavila 10tis. Hmm, že by vyfakturovala celé své ego?

Tak jí ho asi zaplatím, velké opravdu je😊

 

 

Irena Vrbová

 

 

Sdílejte

Další příspěvky

V čem je ten problém?

„Já nechápu, v čem pořád vidíš problém,“ přišlo mi do zprávy tři dny před jedním velkým setkáním, které jsem pomáhala organizovat.

Životní kyvadlo

Dnes mám takový zařizovací den. Ráno rychle do Kauflandu pro Ferdu, kterého hodím večer na znak. Tak říkám procesu v

,,Zůstaň zlatej“

Citát patřící čtrnáctiletému chlapci jménem Ponyboy z knihy The outsiders(1970). Ponyboy se dá popsat hodně způsoby. Chlapec, co vyrůstá bez rodičů,