V posledním roce trochu více přemýšlím o čase. O tom, jak v době, kterou mám, stihnout a užít si věci, které sama chci. Není to vždycky jednoduché, protože nejsem úplně systematický typ stvořený pro plánování… a čas od času si v tom zase pěkně „zaplavu“ 😊 Nicméně, musím se pochválit, je to se mnou o hodně lepší než dříve. Zjistila jsem, že jsem si za rok našla koníčky, které mě baví a které jsem nikdy dříve neměla nebo na ně spíš neměla čas. Také moji přátelé to, doufám, oceňují, protože je vidím častěji a začíná se rozplývat ta chiméra, že jsem nenapravitelně čímsi zaměstnána na 10 let dopředu.
Celé je to podtržené paradoxem, že stíhám více věcí a mám pocit, že mám více času než dřív. Času je pro nás pro všechny stejně a je ho dost pro věci, kterými ho chceme naplnit.
Aby to ale nebylo přehnaně pozitivní, má to nějaká úskalí. Začínám své okolí vtahovat (někdy spíše až „otravovat“) celkem brzkým plánováním věcí/akcí. Teď, když nadchází jaro/léto, je to se mnou ještě „horší“. Toto období mám hodně ráda a je tolik věcí, které bych ráda dělala. Proto si vybírám a dávám do diáře víkend za víkendem 2-3 měsíce dopředu.
V minulém týdnu se mi stalo, že jsem své kamarádky zvala na jednu letní akci. A hned dvakrát mi přišla odpověď: „Zní to dobře, hodně ráda bych přišla, ale takhle dopředu ti to nemůžu na 100 % slíbit.“ nebo „Já ještě nevím, co bude, dám ti vědět na začátku srpna.“
Tak jsem na to koukala a říkala si: „Pokud to neví ten člověk, tak kdo za něj asi určuje, co fakt bude ten víkend dělat?“ Určitě je tu ta možnost, že ještě neví, jestli od někoho nedostanou lepší nabídku 😊 Nebo je v jejich životě někdo nebo něco, co rozhoduje o jejich čase více než oni sami.
Ať tak, či tak je to situace, kdy svůj čas neplánujeme sami, ale čekáme na nabídky z okolí nebo očekáváme, že něco z vnějšku nám do toho „vleze“, i když nechceme.
A jak se říká: „Pokud svůj čas neplánujete sami, naplánuje vám ho někdo jiný.“ Je otázka, zda někdo jiný zvažuje, co chcete právě vy 😊
Markéta Viehmannová
