Search

Kdy se dostavila k prahu mých dveří?

 

Když jsem poprvé letěla přes oceán…

Když jsem knězi, co mě křtil, řekla, že jsem homosexuál…

Když jsem dala výpověď z ředitelské stoličky a stotisícového platu…

Když jsem zavřela svoji první firmu…

Když jsem své partnerce po dvaceti letech vztahu ukázala svoji největší a nejhlubší zranitelnost…

 

Přišla, zaťukala a řekla: „Jdeš se mnou?“

A já tam stála, vlastně za těmi dveřmi jsem stála už notnou chvíli, aniž jsem to tušila. S obavami, strachem, studem? Ano. Ona mě ozářila, jako když se člověk podívá přímo do slunce. Najednou nevidí na chvíli nic. Zmizí všechny scénáře, které ho drží za dveřmi.  A…krok…první krok.

Kam?

Do nového světa, který nikdy nepoznáme, dokud neopustíme ten předešlý.

Odvaha dává možnost nalezení sebe sama, je schodem k sebehodnotě, kterou tak moc hledáme.

 

 

Irena Vrbová

 

 

Sdílejte

Další příspěvky

V čem je ten problém?

„Já nechápu, v čem pořád vidíš problém,“ přišlo mi do zprávy tři dny před jedním velkým setkáním, které jsem pomáhala organizovat.

Životní kyvadlo

Dnes mám takový zařizovací den. Ráno rychle do Kauflandu pro Ferdu, kterého hodím večer na znak. Tak říkám procesu v

,,Zůstaň zlatej“

Citát patřící čtrnáctiletému chlapci jménem Ponyboy z knihy The outsiders(1970). Ponyboy se dá popsat hodně způsoby. Chlapec, co vyrůstá bez rodičů,