Někteří lidé jsou zaměstnaní, někteří jsou sami na sebe. Svět potřebuje obojí. Ti sami na sebe umí daleko víc tvořit nové, nepoznané. Ty zaměstnaní to umí poté udržet a ještě rozvinout.
Ti sami na sebe věří víc v sebe, ti druzí potřebují víc víry vně sebe.
Ale stejně mají ti sami na sebe mezi sebou ještě rozdíly. Někdo má jako hlavní cíl vydělat peníze a je mu jedno v jakém oboru. Někdo má obor daný v srdci. Prožívá neskutečnou vášeň z toho, čím může trávit většinu svého času. Na druhou stranu nedokáže se své lásky v podobě svého největšího koníčku vzdát.
Dává to neskutečné pocity štěstí a na druhou stranu i ohromnou velikost překážek. Ona totiž není možnost odejít, srdce to nedovolí.
Poznala jsem je v pokročilé fázi života. Obě mě trénovaly. Mám ráda, když se o mě starají naprostí profesionálové. Jedna tanečnice a choreografka, druhá gymnastka a akrobatka v mnoha pražských divadlech a cirkusech. Obě měly velmi silné oči. Když se dívaly, přišlo mi, že mě provrtají až do žaludku. Viděly hloubku, vášeň, strach a dokázaly u toho být se mnou.
„Ty tu budeš, když budu padat?“, ptám se.
„Ano, já tu jsem a pořád budu, neboj se.“, nepamatuji si, že bych někomu něco tak moc věřila.
Jejich víra v sebe a tu, co uměly dát do mě byla ohromující. Já se přestávala bát. Já dokonce začala věřit, že mé tělo v mém věku ještě dokáže maximum, co lze.
„Hele, mně okolí říká, že se mám podívat do občanky a přestat blbnout,“ řekla jsem jednou při nástupu do pokusu o salto.
„Cože? Vždyť není nic jiného, než co chceš ty, ne? Baví tě to, jde ti to. Skákej, chytám tě…..“
Jejich nemožnost jiné cesty, než té, která se zrodila v našich srdcích, nebyla.
A pak? Pak jsem zjistila, že mají obě velmi rovná záda. Nejen proto, že jsou tanečnice a gymnastka😊 Ale proto, že svou páteř před žádnou překážkou neohnuly.
Byla v nich víra, byla v nich láska, byla v nich nezlomná etika.
A mně nezbylo než se do nich zamilovat😊
Irena Vrbová
