Jedno vím jistě, všichni lidé chtějí přesně dvě věci… Chtějí se mít dobře a nechtějí se mít blbě. Když si toto uvědomíme, tak právě tyto stavy jsou hlavním motivem v podstatě všech lidí. Každý tak nějak ví, co to znamená “se mít dobře” nebo “se mít špatně”. Málokdo má ale nezkrotné vnitřní přesvědčení, že má vše, co potřebuje, aby tyto dva stavy ovlivnil. Já už jako malý kreslil velký dům, modré auto, velkou zahradu… nevěděl jsem sice JAK, ale cítil jsem to strašně silně. Člověk postupně životem nasaje to “pravé” bohatství v podobě zdraví, lásky, přátel, poznání své vlastní hodnoty, schopností a síly v podobě neustálého růstu, to ale neznamená, že není důležité vědět co jsou naše cíle, vize, pevné milníky v pohledu do budoucna.
Já vidím věci dříve než se stanou, vždycky jsem to tak měl… nemám nadpřirozené schopnosti, jen mám neutuchající víru, že vše je možné… vše, co hlava vymyslí, srdce přijme, tělo zrealizuje. Jsou věci, které neovlivníme, ale to, jak na ně zareagujeme ovlivníme vždy!
V roce 2011 jsem neovlivnil to, že jsem seděl na místě spolujezdce v době, kdy naše auto nezvládlo zatáčku a já tak zažil přímý náraz v 90km/h v hodině do stromu. Pamatuji si jen to, že jsem ležel na silnici, neschopný pohybu, dívající se na ruku, která právě zažila tzv. semiamputaci pravého zápěstí. Ruku mi zachránili doktoři, oni jasně věděli co chtějí, jejich cíl byl jasný, měli to v očích dříve, než se tak stalo, jinak by se to nikdy nestalo. Díky za to!
Zbytek byl na mně a mých nejbližších.. Oni jasně věděli, co chtěli, chtěli mne zpět, zdravého, živého, chodícího, mluvícího. Jakým právem pak já nemám mít svůj cíl? Jenže já ho vždycky měl, vždycky jsem věděl kam jdu, bez ohledu na velikost překážek. Ano byl to rok, těžký rok, ale extrémně klíčový. Život nám vždy dává to, co v danou chvíli potřebujeme, nikoli to co chceme. Bez mého jasného obrazu toho jak jdu z nemocnice ven po svých by se tak těžko stalo, pokud bych tomu neuvěřil, ani bych se nesnažil.
A takto je to se vším. Těšit se na vše co přijde, počítat s tím, že přijdou i nepříjemnosti a těšit se na to, jak ty nepříjemnosti překonám, to je dnes má životní filozofie, která mne žene. Je jedno, zdali kdokoliv ve svých očích uvidí modré auto, velký strom na zahradě, malé dítě jak se učí lyžovat, rodinu u krbu, či sebe jak rybaří kdesi na Aljašce, důležité je to vidět, vždy a za každých okolností. Mnoho lidí mi říká, že já to tak prostě mám, že to mám od mala, ale není tomu tak, okolí mne formovalo a já věřím, že formovat může každého. Dejte nekuřáka mezi kuřáky, dřív nebo později bude kouřit. Proto bezmezně věřím v slova z písně Majka Spirita “Ludia kolem Tebe su alfa omega”. Vím, že každý může, ale málokdo chce. Málokdo je ochoten obětovat to pohodlné, to komfortní. Stále vidím, jak se lidé bojí obětovat to jisté “dobré”, za potenciál toho “skvělé”, přitom volba je jen na nich a vždycky bude.
Je jedno kde jste, nebo kde jste byli, důležité je, co ve svých očích vidíte, že možné je, jen tehdy to přijme Vaše srdce, jen tehdy to tělo udělá!
Martin Hošek
