Nedávno jsem četla výrok jednoho moudrého muže, který říkal: „Člověk by měl každý den strávit nějaký čas s dítětem a nějaký čas se starým člověkem.“
Obojí má svůj unikátní pohled na svět, ze kterého se mám hodně co učit.
Proč bych chtěla být trochu více dítětem?
…jsou zvědavé. Zajímá je vše, co kolem sebe vidí. Zkoumají to upřímně, otevřeně, s vervou bez předsudků a na vlastní kůži. I když z jejich zvědavosti často rodičům rudnou studem uši 😊
…jsou tady a teď. Když se podíváte do očí dítěti, nenajdete tam nic jiného než právě ten konkrétní okamžik. Žádné bylo, žádné bude…to, co dělá právě teď, je nejdůležitější na celém světě.
…jsou odvážné. Spontánně se vrhají do zkoušení nových a nových věcí. Často beze strachu, i když by možná byl na místě, na druhou stranu, vychází jim to častěji, než by bylo logické 😊
Proč bych chtěla být trochu více starcem?
…mají nadhled. Vše, co se mi děje poprvé a „jančím“ z toho, není pro ně novinkou. Umí říct, že se to stává, a že to zase přejde.
…jsou trpěliví. Ví, že není kam spěchat. Že není potřeba se hnát za jedním a hned zase za druhým… Co dělají, dělají s rozvahou a poctivě.
…ví, co je důležité. Své hodnoty a priority mají jasně seřazené. Vnímají život a blízké lidi, jako to nejcennější, co mají.
Zajímavé na tom všem je, že vlastnosti dítěte, které se mi líbí, vyplývají vlastně z toho, že děti nemají tolik zkušeností, které by jim říkaly, co a jak mají vnímat. Na druhou stranu vlastnosti, které se mi líbí na starých lidech pramení právě z toho, že mají zkušeností velmi mnoho.
Mě to vede k tomu, že to, co nás formuje, není jen to, co se nám děje, jaké situace prožíváme, čím procházíme. Ale to, co si vezmeme do života, je právě to, z jakého úhlu pohledu se dokážeme na naše zkušenosti/nezkušenosti dívat.
Markéta Viehmannová
