Je to už pár let, co jsem se jako dobrovolník stala součástí pořádání lyžařských závodů. Lyžovat umím daleko lépe než je standard. A to se asi stalo i důvodem předjímání pořadatelů, že budu „vědět“ a navíc jsem přirozeně zodpovědná. Tudíž nikdo mi nic neřekl. Jen to, že vždy pomůžu na začátku s přípravou a během závodu budu brankový rozhodčí.
Lyžování miluji a vždy jsem chtěla být součástí nějakého oddílu. Na první závody jako pomocník jsem vyrazila v nadšení. Jenže v přípravách jsem se ztrácela. Každý tam měl plno práce, já byla jediná nová a motala jsem se co kdy jak a s kým udělat. To mi na nadšení ubíralo. Necítila jsem se jako blbeček, ale tak nějak divně.
Jak se závod rozběhl, začalo to být lepší. Emoce závodu mě zvedly. No jo, ale po chvíli šel kolem branek, které jsem měla na starosti, manželský pár a začal si se mnou povídat. Přišli fandit svému synovi. To, že mám hlídat, zda závodníci projeli bránou správně, mi došlo a to mi i řekli. Ale to, že nesmí uletět praporek a že je to velice důležité, mi nikdo neřekl. A mně ten praporek ulítl.
Už na závodech nepomáhám. Jsem sice inteligentní tvor, ale pravidla skupiny, kterou nevlastním a neznám, ve všem odhadnout neumím. I když jsem už starší a mám toho hodně odžitého.
A proč mi tedy nikdo neřekl víc? Bylo jim to hloupé. Pořádali ty závody už mnoho let, přišlo jim, že vysvětlovat mi něco, co je jasné, mě bude znehodnocovat. Což se stalo, ale úplně z jiné strany.
Jak moc by pomohlo, kdyby mi to ani nemuseli říkat, ale i tak bych se někde vše mohla dočíst a naučit. Dočíst na papíru, v počítači, pravidla a fungování závodu. Já bych věděla a bylo by to super. A ti druzí?
Málokdo si dovede představit, jak velkou oporou jsou pravidla, která vytvoříte ku prospěchu celé firmy a nevidíte při jejich tvorbě jednotlivé lidi. O kolik snížíte počet individuálních požadavků, když bude jasno. Jasno, které dodržují všichni. Zejména ten „nejvyšší“. Ten na ně ve formě svých ústupků vůči některým podřízeným zapomíná nejčastěji a pak se diví, že přestávají existovat a tvorbu pravidel přebírají ti, kteří o firmu až takový zájem nemají.
Ten „nejvyšší“, který by je neměl tvořit za pochodu v situacích, kde citový podtext jedince přebije celek/firmu. Protože právě tito jedinci prvoplánově přišli pro mzdu a ta se tvoří prací.
Pokud šéf dělá ústupky na úkor práce, zdravý zaměstnanec předpokládá, že na výplaty i tak je. Protože jen šílenec by mě pustil dřív domů, kdyby byla potřeba práci dodělat.
A to, že se z šéfů někdy stanou šílenci zdravý zaměstnanec neví😊
Irena Vrbová
