Během kovidu jsem měla daleko méně sociálního kontaktu. Chyběl mi, i nechyběl. Ale zpětně mi dochází, že těch pár nových, prvních setkání, co s některými lidmi proběhlo, bylo nějakým způsobem výjimečných. Zařízly se do mého života daleko silněji. Zřejmě, co začne chybět, začne mít tu ryzí hodnotu našeho bytí a smyslu života.
Jedno z těchto výjimečných setkání se stalo na konci druhé vlny pandemie. Šlo o důchodkyni a já vedle ní strávila půlden.
Od té doby jsem ji naživo neviděla, ale stala se mým nejlepším kamarádem před každodenním východem slunce nad obzor. Vstávám ve čtyři ráno, bývá velké ticho a já píšu a píšu. A vždy po chvíli přišlo přes messager AHOJ😊 Vždy a vyměnili jsme si pár vět. Její moudrost mě vtahovala do dějů, které mám ráda. Jak by ne, je to bývalá češtinářka a její umění hravosti s českým jazykem mi dalo do života novou hru. Nakonec dokonce dělala korektury mým dvěma posledním knihám.
Neozvala se jen když měla na návštěvě vnoučata. Jinak se stala mojí krásnou ranní jistotou.
Dnes nepřišlo AHOJ. Sednu ve čtyři k PC. 4:30 nic, 5:00 nic. Hmm. Před sedmou vyjíždím k zubaři. Mému současnému katovi, který mi dává už rok zabrat. Před vchodem k němu přichází sms:
AHOJ! Představ si, já se teď probudila. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy tak dlouho spala. Trpím bohužel nespavostí a nenašla jsem na ni lék. Ale dnes!!! Zítra jdeme s turisty do Divoké Šárky a já si včera koupila takovou malou roztomilou termosku s pejsky. A chtěla ji hned prověřit. Tak jsem uvařila grog a dala na noční stolek, zda vydrží teplá do rána. No a jak jsem se ve čtyři probudila, dala jsem si dva hltečky, možná tři, víc, Ireno, ne! A spala do teď.
Takže závěr, ten pravý lék na nespavost je daleko jednodušší než si můžeme myslet a hledat. A ta největší lidská radost se skrývá ve sdílení života s druhým/druhými.
Já tu paní prostě miluju…už skoro rok. Budeme mít v květnu první výročí😊
Irena Vrbová
