„Sežer tu potvoru“ je můj ekvivalent známějšího úsloví „sežer tu žábu“, který říká, že věci, do kterých se nám chce nejméně bychom měli udělat jako první nebo s nimi alespoň přehnaně neotálet.
Dá se říci, že jsem na to téma takový „expert“, že si toto slovní spojení našlo cestu na mou nástěnku, abych ho měla stále před očima. A přece mě stále moje „příšery“ překvapují. Z poslední doby mám ukázkový a možná až srandovní příklad. Když začalo v létě pražit slunce, na jedné ze sedaček v mém autě vylezl velký flek a po bližším prohlédnutí vypadal, že nebude jednoduché se s ním domluvit, aby mě zase opustil. Začala jsem usilovně přemýšlet, co s ním. Čím by mohl pustit? Jakým náčiním ho nejlépe drhnout? Nezhorším to? Nebude lepší ho nechat vyčistit odborníkům? Možná bych mohla koupit potahy… A co když to udělám tak, že už nepustí nikdy? A takto jsme spolu jezdili den za dnem, týden za týdnem až přišel den, kdy jsem před větší cestou chtěla uklidit celé auto. Koukala jsem na flek a říkala si: „Dobře, zkusím to velmi jemně.“ Dvě minuty a byl úplně pryč. A mě v myšlenkách proletělo jen: „Aha“ a musela jsem se začít smát.
A takhle je to nakonec se všemi těmi „potvorami“, i s těmi vážnějšími, většími, strašidelnějšími… To, kolik myšlenek a variant nám běhá hlavou, když na problém pustíme až moc rozumu, a zároveň to, jak se tyto varianty bleskurychle spojí s naším strachem z průběhu nebo výsledku, nám vždycky vezme minimálně dvakrát více energie a času než samotná práce, ať už se jedná o fleky v autě, důležité projekty nebo třeba obávané rozhovory s druhým člověkem.
Strach bývá vždy horší než to, co přijde potom. To, co přijde potom zpravidla bývá tím horší, čím déle se toho bojíme. Takže, je dobré „sežrat svou žábu“ dříve než z ní vyroste potvora.
Markéta Viehmannová
