Zkoumali jste někdy, jak fungují hádky?
„Já si myslím, že to je takhle.“
„No, to já si myslím, že to je takhle.“
„To nemyslíš vážně, jak si tohle můžeš myslet, vždyť je to jasně takhle!“
„Spadl jsi z jahody na hlavu? Tak to ani náhodou, je to takhle, vždyť je to nad slunce jasné!!!“
„Tak ty už jsi se fakt zblánil, copak jsi neviděl tohle a neslyšel tohle?!? To jsou důkazy!!!!“
„Já, že jsem se zbláznil? Ty máš asi IQ tykve, že věříš tomuhle, místo toho, abys věřil tady tomu, čemu věřím já. A já pro to mám daleko lepší důkazy než jsou ty tvoje!!!“
A dosaďte si k tomu jakékoli téma a jakékoli lidi Vás jen napadne. Je to stále stejné. Hrajeme spolu soutěž o pravdu. Zatím si ale nikdo nevšiml, že v ní ještě nikdo v historii nevyhrál. Nicméně pro velký úspěch se točí další a další díly a hlásí se další a další hráči, protože oni to zcela jistě jako první na světě vyhrají, protože jejich pravda je zaručeně nejpravdovatější ze všech.
V jedné pohádce se říkalo: „Pravda je to, co jsi viděl, slyšel a zažil.“ Asi by to tedy vysvětlovalo, proč se při hádkách tolik rozčilujeme. Někdo jiný se nás totiž snaží přesvědčit o tom, že jsme neviděli to, co jsme viděli, neslyšeli to, co jsme slyšeli a nezažili to, co jsme zažili. V podstatě, že celý náš život je lež a je třeba nám ho zničit, vzít nebo překopat. A to je přeci celkem dobrý důvod k obraně… ideálně takové, která dokáže, že život toho druhého je absolutní lež a je třeba ho úplně zničit.
A tak si říkám, co kdyby ta hra dostala nový kabátek? Co kdyby měla jiná pravidla? Co kdyby vítěz nebyl ten, kdo zadupe pravdu toho druhého a tímto prostým aktem dokáže tu svou. Co kdyby se body dostávaly za to, že toho zjistíme co nejvíc o pravdě a životě toho druhého?
„Hele a proč si to myslíš?“ 10 bodů
„Kde a kdy ses s tím setkal?“ 20 bodů
„S kým máš na to stejné názory? 30 bodů
„Co tě na tom nejvíc rozčiluje?“ 40 bodů
„Proč je to pro Tebe důležitý?! 50 bodů
A to možná pro začátek stačí. Třeba z toho nakonec opravdu bude úplně jiná hra, kde může vyhrát víc lidí naráz. A nebo si taky jen potřeseme rukou a každý v klidu odejdeme na jinou stranu.
Markéta Viehmannová
