Měli jste někdy v dětství pocit, že byste chtěli být dospělí, abyste si mohli dělat, co chcete?
Pokud ano a už jste opravdu dospělí, tak nestává se vám někdy, že byste chtěli být zase zpět dětmi?
Jednoduše proto, že jste si stav, kdy si můžete dělat, co chcete, představovali jinak? Že jste si mysleli, že svoboda znamená, že si mohu dělat, co chci? A ono najednou bum bác a musím chodit do práce, musím vydělat na domácnost, musím nakoupit, musím uklízet a někdy vlastně to, co člověk chtěl, se vytratí a zůstane to jen nesplněným snem?
Svoboda ve své podstatě opravdu znamená, že dělám, co chci. Jen mnozí zapomínají na její velkou součást a tou je zodpovědnost za svá rozhodnutí a nastavení míry nezbytnosti.
Někdo se osamostatní. První dny je nadšený, že konečně bydlí mimo rodiče, ale mnohdy toto nadšení odchází s placením prvních složenek…
Někdo dá výpověď v práci, kde je nespokojený, přijde úleva…a bum…po měsíci je nadšení pryč a nevím, kam se hnout….
Někdo založí firmu, aby mohl dělat, co chce. Ale nakonec se stává největším dříčem ve firmě a už nebyl pět let na dovolené….
Člověk, který dokáže svobodu přijmout ve své plné podstatě, tak si sám umí nastavit míru nezbytnosti. To znamená, že umí zavčas podchytit vše, co s jeho rozhodnutím souvisí a nést plnou zodpovědnost…bez množství výmluv…
Odstěhuji se od rodičů s vědomím, že si musím zajistit příjem, abych měl na nájem a složenky.
Dám výpověď v práci s vědomím, kdy musím mít novou práci a co pro to musím udělat, abych uživil rodinu.
Založím firmu s vědomím, že abych měl víc času, musím firmu vědomě řídit a ne se stát jediným pracovníkem, který má vždy výsledky včas. Nemohu míru nezbytnosti vkládat jen do sebe, ale i do týmu. Proto mnozí „musí“ chodit do práce a mít šéfa, protože kdyby si měli míru nezbytnosti nastavovat sami, možná by brzy byli bez peněz. Pokud ale šéf je největším dříčem a mzdy jsou nastaveny bez napojení na výsledky jednotlivců, pak se šéf stává otrokem své vlastní firmy, svého dávného snu.
Svoboda je ta nejkrásnější věc v životě, škoda, že ne každý ji umí uchopit.
Nezapomenu na rozhovor, který vedl jeden moderátor s člověkem žijícím v USA. A ptá se ho: „To mi vysvětlete tu vaši svobodu. Chtěl jsem si jít zahrát do jednoho golfového klubu a kvůli oblečení mě tam nevpustili…To je svoboda?
A Američan odpověděl: „Ale to jste svobodu nepochopil. Vy máte právo svobodného rozhodnutí, do kterého klubu chcete jít. Ale když už se rozhodnete, tak musíte ctít pravidla daného klubu. To znamená i pravidla oblékání…“
Irena Vrbová
