Když jsem skončila školu a začala pracovat, jedna z mých prvních myšlenek byla: „Ty jo, pracovat je o tolik větší zábava než se učit. Ještě že mi to nikdo neřekl, protože bych asi nedostudovala…“
Postupem času jsem zjistila, že mi to možná nikdo neřekl, protože si to mnoho lidí vůbec nemyslí. Slýchávám věci typu: „To je hezký, jak Tě to baví, moc takových lidí neznám… Alespoň tam mám dost peněz, když už nic jiného… Ještěže můžu pracovat z domu, být tam každý den bych nevydržela… Někde člověk dělat musí a všude je něco a tohle mám blízko… Jsem tam už zvyklá, udělám si své, ať je klid a jdu domů…“ atd.
Jako by někdo ukradl lidem svobodu v práci. Svobodu zvolit, co budu dělat, svobodu s kým chci trávit dlouhé pracovní dny a hodiny, svobodu vybrat si, do čeho dávat svou energii a čas. A ta ukradená svoboda lidem chybí a je potřeba ji někde dočerpávat, někde si ji ukradnout nazpátek…. Homeofficem, exotickou dovolenou, skokem s padákem, online nakupováním, když není šéf v kanclu…prostě tak různě.
A na všechno tohle je třeba si vydělat, kde jinde než v práci… „Sice mi bere vnitřní svobodu, ale dostávám tolik peněz, že neodejdu, jinde bych si totiž nemohla dovolit koupit si tolik své svobody zpátky.“
Markéta Viehmannová
