Největší křesťanské svátky. Ukřižování Ježíše Krista a jeho zmrtvýchvstání má pro křesťany hluboký význam, a proto jsou to jejich největší svátky. Ano i já věřím, že Ježíš, jediný syn Boha přišel na zemi jako člověk, hlásal pravdu, a aby nás osvobodil od našich hříchů, umřel na kříži a poté vstal z mrtvých.
A přesto jsou pro mě Velikonoce v něčem jiném vzácnější. Po dlouhé zimě, poprvé v novém roce, odjíždíme za rodiči na venkov. Pokaždé když vjedeme do vesnice, mě zalije známý pocit, blaho v srdci, konečně jsem zase doma. Velikonoce totiž opravdu připomínají nový život, země se probouzí po zimě, tráva začíná zelenat, narodí se mláďata. Začíná jaro a energie nového života je cítit všude kolem nás.
Velikonoční sobota pro mě začíná prací. Roubením stromů, úklidem ořezaných větví. Mám to ráda, pro mne je to velký relax. Obléknout si staré hadry, natáhnout pracovní rukavice, vánek vám cuchá vlasy, cítím se spjatá s přírodou, je to krásné a osvobozující. Večery bývají ještě chladné, a tak sedíme s tátou v dílně, přikládáme do kotle a dlouho do noci popíjíme slivovici a povídáme o životě. V neděli vezmeme včelí vosk, vyndáme plynovou bombu, roztavíme vosk a začneme malovat vajíčka. S tím, jak je malovala babička se to vůbec nedá srovnávat, měla je tak krásný. Spíše se snažíme, aby se to k malovaným vajíčkům trochu přiblížilo. Ale bereme to trochu jako naši povinnost, když už babička není mezi námi. Rok od roku jsme stále trošku lepší. Pak už jen dojít na kopřivy a upéct nádivku. Velikonoční pondělí se u nás na vesnici stále drží, a tak pro dospělé je připraveno jídlo a alkohol, pro děti sladkosti. Vajíčka a pentle na pomlázku pro všechny.
Při této tradici pozorujete generační výměny. Jako malé nás chodily vyšlehat naši kamarádi, jejich otcové a dědové. Dnes jsou z našich kamarádů otcové a jako nejmladší, koledují jejich synové. Z otců se stali dědové a dědové jsou na pravdě boží.
Velikonoce, svátek nebo tradice?
Tak jako tak je to o smrti a životě. Hlavně o životě!
Markéta Provázková
