Dostala jsem k narozeninám poukázku na jednu lekci bungee workoutu. Na jejich stránkách jsem si přečetla, že bungee workout je inspirovaný cirkusovými technikami kombinovanými s fitness tancem. Je to takové cvičení na silné gumě, ke které jste upevněni na zádech pomocí modifikovaného lezeckého sedáku.
Na lekci jsem šla se smíšenými pocity. Myslím, že nejsem úplné sportovní jelito, ale na poprvé mi to většinou moc nedaří. Dobře si pamatuji, že kdykoliv jsem vyzkoušela něco nového, měla jsem u toho na sebe hodně vysoké nároky. Prostě by to mělo být perfektní hned na první lekci. Místo toho, abych si užila novou zkušenost a proces učení, tak jsem se po celou dobu vnitřně týrala pochybnostmi o sobě, v duchu sama sobě nadávala, když se mi něco nedařilo. Takže výsledkem byla spíš frustrace než radost.
Dorazila jsem na lekci, zvědavá, co mě čeká. Sešly jsme se 4. Všechny jsme byly na tomto cvičení poprvé. Instruktorka byla milá a stručně nám vysvětlila, co nás čeká. Potom nám pomohla zapnou sedáky a vybrala správnou sílu a pružnost gumového lana pro každou z nás. A pak už začalo samotné cvičení, kdy nám vysvětlovala jednotlivé provedení cviků, držení těla a dýchání.
A já jsem nestačila žasnout sama nad sebou. Tedy rozhodně ne nad tím, že by se mi cviky tak dařily. Nedařily a některé jsem nezvládla za celou hodinu. Ale nad tím, co se dělo uvnitř. Lety práce se mi podařilo oslabit svého vnitřního kritika, tak jsem se s ním dnes nemazala a nechala ho v šatně.
Bylo to tak úlevné, když se mnou v tělocvičně zůstala jen čirá radost z pohybu a učení. To že mi to nejde mi bylo úplně fuk. A když ke konci hodiny lektorka oznámila, že sestavu, kterou jsme se během lekce naučily, natočí na video a pošle nám mailem, tak mě to nevyděsilo jako by se to stalo dřív, ale naopak jsem se začala těšit, až to uvidím. A ten pocit byl nádherný.
Šárka Sonnková
