Omylem jsem smazala svou diplomovou práci těsně před odevzdáním. Uklouzla jsem na sněhu, zakopla a zlomila si nohu při cestě na pohovor. Ráno jsem v zamyšlení nepozdravila kolegyni a ta si teď myslí, že jsem namyšlená. Zaspala jsem a prošvihla letadlo na dovolenou. Pohádala jsem se s manželem, a ten mě pak podvedl se sousedkou.
Ne, nejsem takový „smolař“, ale přesto, tyto situace mají jedno společné. Nikdy se nestaly… tedy nikdy se nestaly doopravdy. Ale přesto všechny jsem mohla prožít s opravdovostí sobě vlastní.
Náš mozek je úžasný. To, co dokáže vyprodukovat vědomě i nevědomě, si nezadá s leckterými filmovými příběhy. Vždy, když mu zůstanou nějaká „slepá“ místa v realitě, která se právě děje, doplní je tak, aby byl příběh celý. Vezme naši představivost, naše zkušenosti, vše, co kdy viděl v televizi, četl v knížkách, viděl u známých, přidá k tomu naše strachy, touhy, zklamání, naděje a třeba i kousek nahromaděného vzteku, a dotvoří skládačku tak, aby byla úplná. Tímto způsobem víme v každý okamžik našeho života přesně, co se děje, ale i co se dělo a co se dít bude.
Náš mozek je úžasný. Je úžasný v tom, že je v této činnosti neochvějný i přesto, že se často ukazuje, že vůbec neví, co se právě děje, co se dělo a už vůbec ne to, co se dít bude.
Třeba si řeknete, že situace, které jsem popsala už jsou hodně přehnané, možná. Ale co třeba tahle: Nedávno jsem mluvila s kamarádem, který hraje v kapele, a právě chystají koncert. Vybrali si místo, které je dost populární a vytížené a jeli tam se spoluhráčem domluvit termín. Celou cestu měli otevřené našlapané diáře a vymýšleli strategii a se strachem a těžkostmi hledali různé možné varianty. Připraveni na dlouhé jednání si sedli s majitelem a začali: „Ideálním termínem je pro nás 3.5.“. A majitel jim odpověděl: „Dobře.“
Půl hodina strachování kvůli jednomu „dobře“. Člověk by z toho mohl být snad až rozhořčený 😊
Ale vážně a ruku na srdce. Kolik % z toho, kvůli čemu jste měli v životě těžkou hlavu, byť jen na chvíli, se doopravdy stalo?
Markéta Viehmannová
